Tvrdý lockdown po francouzském způsobu

Počty nakažených v Česku narůstají navzdory tomu, že že je země uzavřená už od konce prosince. Zpřísnění opatření ve formě zákazu výjezdu mimo okres tak dává smysl, nicméně ne tak, jak nám bylo vládou podáno. To už je ale taková klasika a žádný Čech ani nečeká, že všechno bude fungovat na 100%. 

Především, největší počty nakažených se koncentrují v továrnách a fabrikách, kde zaměstnanci běžně chodí bez roušky a nedodržují sociální distancování. Jich se ale žádné nové zákazy netýkají.

Proč? Protože naši politici udělali po revoluci z naší země montovnu. Ale teď jde o zdraví: uzavření fabrik by mělo větší efekt než uzavření okresů, které jde stejně obejít. Čestné prohlášení, které vám stačí k výjezdu z okresu, mě celkem pobavilo. Tady nejsme v žádné severské zemi, kde se porušování pravidel bere jako něco špatného a kde se dodržují i doporučení.

Tady jsme v Česku, kde je obcházení pravidel národním sportem a "co není zakázáno, je dovoleno" národním mottem. 

Mimoto se vrací hloupá opatření jako nošení roušky v obci nebo ve městě. Ještě bych to pochopila na koncetrovanějších místech v Praze nebo Brně, ale ne na prázdné vesnici.

Vláda musí jednat realisticky: většině lidí je úplně jedno, co navrhne, zakáže nebo povolí. Lidi si dělají co chtějí, protože vládě nevěří. Ale nevěří ani ostatním lidem, situaci ani ničemu jinému. Nihilismus level 10000. 

Jsem zvědavá, jak se vláda bude za týden na tiskovce snažit opatření obhájit. "Vydržte, ať si pak můžeme užít Velikonoce," řekne Babiš. Jsem si tím docela jistá.