Rozdíly mezi českou a švédskou univerzitou

Dnešní článek bude o tom, jaké je to studovat vysokou školu ve Švédsku a čím se liší od českých univerzit. Jelikož jsem studovala bakaláře v Česku na Masarykově univerzitě, mám poměrně dobré srovnání. Samozřejmě je potřeba brát v úvahu to, že se to může lišit pro každou univerzitu a každý obor a taky to, že letošní rok je z hlediska výuky výjimečný (všichni víme proč). Na Masaryčce jsem studovala žurnalistiku a mezinárodní vztahy, na Lund University studuji politologii. V čem tedy vidím rozdíl?

1. Zkouškové

Ve Švédsku zkouškové jako takové neexistuje. Pod pojmem "zkouška" se nerozumí "nabiflovat se všechno, co jde" jako v Česku, ale znamená to použít znalosti, které jste během semestru nabyli, v praxi. Zkouška je tak vždycky písemná a přestavuje cosi jako závěrečnou práci. Někdy na ni máte měsíc, někdy týden, a někdy třeba jen pár hodin, což je docela stresující. Zároveň taky pracujete v průběhu semestru na skupinových projektech, píšete kratší seminární práce a podobně. Musím říct, že tenhle systém mi vyhovuje mnohem víc než to, když máte dva dny po Silvestru tři různé zkoušky a musíte se na ně stihnout naučit (zdravím, Masaryčko).

2. Rozvrh

Tohle je hodně individuální, ale na švédských univerzitách zpravidla platí, že humanitní obory mají velmi volný rozvrh a technické obory ho mají zase napěchovaný. Já mám třeba tři přednášky týdně, což si vysloužilo zdvižené obočí mých rodičů a poznámky typu: "Ty tam nic neděláš!" No jo, jenže tři přednášky týdně neznamenají, že student humanitního oboru po zbytek času nic nedělá, protože se předpokládá, že načítá povinnou literaturu a tráví ten čas samostudiem.

Další rozdíl je v tom, že ve Švédsku máte vždycky jen jeden předmět za větší počet kreditů, a až po ukončení daného předmětu si zapisujete další. V praxi to vypadá tak, že já mám za jeden rok magisterského studia čtyři povinné předměty, z nichž každý studuju zhruba dva měsíce a veškerou přípravu věnuju onomu předmětu.

3. Literatura

Už jsem to trochu nakousla v předchozím bodě, ale očekává se od vás, že budete číst. K mému počátečnímu překvapení je to opravdu tak, že všichni studenti čtou povinnou literaturu a ani je nenapadne shánět někde výpisky. To je opravdu markantní rozdíl oproti Česku, kde je povinná literatura brána jako něco, co člověk ke zvládnutí zkoušky nepotřebuje.

4. Spousta seminářů

Tohle je určitě něco, co mi není zrovna příjemné. Nerada diskutuju s lidmi a to je přesně to, co se po mně ve Švédsku minimálně jednou týdně chce. Přes Zoom je to ještě horší, ale na druhou stranu, víc si zapamatujete a diskutovat se naučíte (ono vám nic jiného nezbývá). Časté jsou diskuze v menších skupinkách i vypracovávání společných úkolů.