Příjezd do Švédska

 Tak je to tady, po těch nervech a obavách, jestli mi nezruší let z Polska do Švédska, jsem se sem konečně dostala. Mým novým domovech je univerzitní městečko Lund, které jsem ještě nestihla celé prozkoumat, ale už na první pohled mi přijde organizované, přehledné a čisté. Nebydlím úplně v centru, tam to mám zhruba do půl hodiny pěšky v závislosti na tom, kam přesně potřebuju. Proto jsem si podle rad pořídila kolo v nějakém podivném bazaru, ale vůbec si nevšimla, že nemá zadní reflektor a že špatně funguje převodovka. Naštěstí se mi ho podařilo vyměnit za plně funkční kolo. Nicméně s koly je to tu podobně jako s bydlením - pokud si nepospíšíte, nic nemáte. Můžete sice využívat MHD (není tak drahá, jak by se mohlo zdát a studenti mají studentskou slevu), ale mám pocit, že na kole se na spoustu míst dostanete rychleji. Co je fajn je, že tu autobusy jezdí i v noci a to normálním způsobem, takže nemusíte řešit nějaké šílené rozjezdy.

Po příjezdu jsem si stihla jen nakoupit a vybalit, pak jsem unavená padla do postele a ráno se probudila s namoženými svaly. Proč? Na letišti se mi zlomilo madlo od kufru a tak jsem musela ten třicetikilový kufr táhnout za tu "tyčku", u toho se mi potily ruce, takže jsem si kufr každých třicet vteřin musela přendávat do druhé ruky (předpokládám, že to pro kolemjdoucí musela být náramná podívaná) a zlatým hřebem pak bylo táhnout ten kufr to čtvrtého patra, protože dům, ve kterém teď bydlím, nemá výtah. Takže jsem ty svaly další den fakt cítila. 

Ale protože bylo teplo, vydala jsem se s pár lidmi na pláž do vesničky Lomma, které je od Lundu vzdálené asi 10 minut autobusem. Můžete tam dojet i na kole, ale to já jsem tehdy ještě neměla. Pláž je nádherná, čistá, s bílým pískem a moře teplé, na mě až moc, i když jsem se bála, že v něm zmrznu. Je tam nádherný přístav, spousta restaurací, hrad, ale já zatím byla jen na pláži a to fakt doporučuju. Mimochodem, poprvé za život jsem se rovnoměrně opálila a nespálila. 

Další den ušla nějakých dvacet kilometrů, takže jsem do postele padla úplně stejné jako den předchozí. Důvodem bylo oběhávání, vyřizování studentských záležitostí a snaha sehnat vhodné kolo. Na kole si upřímně řečeno nejsem moc jistá, protože jsem na něm naposledy seděla někdy před deseti lety. Na silnici si úplně netroufám, ale snad si na to tady zvyknu a budu pak častěji jezdit i znova. Dneska plánuju vyrazit a konečně omrknout centrum města.