Riga - opomíjené, ale překrásné město

Pár týdnů před uzavřením hranic jsem se rozhodla vydat se na východ do Lotyšska, do Rigy. Byla jsem natěšená, byla to moje zasloužená odměna za úspěšně zvládnuté státnice! Jela jsem sama, protože jsem si opravdu potřebovala odpočinout. Ráda trávím čas sama se sebou, navštěvuju galerie a výstavy v neznámém městě, procházím se po parcích a fotím.

Po příjezdu jsem byla nadšená - konečně budu moct utrácet, aniž bych musela přemýšlet nad tím, jestli mě ten oběd nebo kafe nezruinuje. Ceny v Lotyšku jsou stejné a často i levnější než v Česku. Všude se prodávají pirožky se zelím a sýrem a čibureky s masem, do dětství mě vrátila i medová smažená pochutina zvaná chak-chak, kterou občas dělává babička. Je to něco, od čeho budete mít ulepené prsty, vlasy a všechno oblečení. Opravdu se nejedná o jídlo, které si s sebou vezmete na letiště a pak se od něj po vzoru dvouletého dítěte celí umatláte těsně před nástupem na palubu. Nejlevnější tradiční jídla, ale i pizzu či těstoviny seženete v síti prodejen restaurací Lido.

Dívejte se nahoru. Riga má spoustu
zajímavých vývěsních štítů.

Ubytovala jsem se v hostelu Next Generation, pár minut pěšky od centra. Co jsem přijela z Erasmu, naučila jsem se spát v hostelech. Jo, občas je s vámi na pokoji dalších 10 lidí a je velmi pravděpodobné, že aspoň jeden z nich bude chrápat, ale popravdě? Pokud jste jako já a přes den prochodíte kolem 20 až 30 kilometrů, pak vám nějaké chrápání nevadí, protože z posledních sil padnete do postele a spíte jako špalek. Za tři noci v tomhle hostelu jsem dala pouhých 250 korun a o to víc mě překvapila čistota a pohodlná matrace. Fajn bylo, že přímo za postelí byl úložný box na věci, takže jste si je nemuseli dávat do šuplíků pod postelemi, jak to na hostelech bývá (ale ty tam byly taky). V kuchyni dokonce byly zadarmo lotyšské bonbony a balené pečivo. Bez váhání bych ho označila ze nejlepší hostel, ve kterém jsem kdy byla. Jediný problém byly zámky na číselný kód - jsem staromódní, radši mám klíč než číselné kombinace, které vždycky zapomenu a pak musím hledat na telefonu.

Přiletěla jsem ve čtvrtek večer a venku řádila pořádná chumelenice. Naštěstí jsem měla teplý svetr, ale další den jsem si musela koupit chlupatou šálu a koženkovou bundu (tu koženkovou bundu jsem si samozřejmě kupovat nemusela, ale... taky máte někdo posedlost nakupováním v zahraničních sekáčích? Přijde mi, že seženete fakt skvělý věci za pár korun, a v Česku je pak nikdo nemá).
Každopádně, zpátky k pátečnímu večeru. Letiště v Rize je přehledné, ale pokud jste jako já a ztratíte se kdekoliv, kde je víc než jeden východ, následujte prostě dav. Do centra vás odveze městský autobus za 2 eura. Za 2 eura vás odveze kamkoliv po městě, ale dá se celé projít. Budou vás bolet nožky, ale dá se to. Přes Couchsurfing jsem byla domluvená s holčinou z Norska, že se sejdeme. Přivedla s sebou i Lotyšku Annu a spolu jsme pak zašly na večeři a do pár rižských barů.

Historické centrum Rigy je plné domů ve stylu art nouveau.

Taky tu najdete spoustu starých domů s opadanou omítkou.
Ale svým způsobem jsou kouzelné.

Bary v Rize! Nejsem žádný alkoholik, ale miluju obskurní a omšelá místa, kde vám potemnělou atmosféru dokresluje starý rock linoucí se z repráků, tak jako tomu je v HHC Baru. Sedíte na červených kožených sedačkách, které znáte z amerických bister a popíjíte Piňa coladu. Co víc si přát. Pak jsme šly do Hard Rock Cafe Riga (Reiterna Nams), ale navzdory názvu tu spíš uslyšíte popovou hudbu, občas tu ale bývají rockové koncerty. Je to rozlehlé místo, máte tu několik pater a místnosti v různých stylech, je tu hospoda, karaoke a několik barů, dokonce i klub. Interiér je opravdu vymazlený, ale bohužel to prostě nebylo ono. HHC Bar nastavil laťku vysoko. Úplně nejlepší hospoda je podle Anny Funny Fox, ale je to tam malé a je tam pořád narváno. Abyste se tam dostali, musíte mít štěstí, my ho ten večer neměli.

Park v centru Rigy. Prostě nádhera.

 Ráno jsem jako správné ranní ptáče vstala kolem osmé, když kolem mě bylo ticho. Venku poprchávalo a já jsem se vydala do centra, konečně sama. Svoji potřebu interakce s lidmi jsem ve čtvrtek vyčerpala na další týden dopředu. Ale byla kosa! Takže jsem strávila hodinu v sekáči a koupila si tu šálu a koženkovou bundu. Upřímně nechápu, jak se mi to všechno podařilo narvat do batohu, který byl plný už při příjezdu. Dopoledne jsem chodila po centru a vytáhla svůj stoletý (ale stále funkční!) foťák a zaznamenávala staré domy, kterých je v Rize požehnaně, krásnou architekturu, nádherné parky a sochy.

Tahle lavička mě vážně dostala. Stojí kousek od Národní knihovny.

 Jestli se Riga dá něčím charakterizovat, tak to jsou jistojistě parky a sochy. Je jich tu spousta, jeden vedle druhého, a v nich hromada soch. V centru najdete spíš menší, propracovanější sochy (parky Bastejkalna a Kronvalda), na druhém konci města pak stojí megalomanský památník Rudé armádě, což ale stojí za to vidět (park Victory). Podobně jako kolem Koněva v Praze se i ohledně tohoto památníku vedou debaty a místní ho nemají v oblibě, ostatně pravidelně podepisují petice za jeho odstranění.

Co se týče kultury, navštívila jsem Muzeum historie Rigy a navigace, které můžete navštívit zadarmo, ale bohužel spousta popisků je jen v lotyštině. Mnohem víc doporučuji National Museum of Art, což je galerie nejzajímavějších obrazů lotyšských autorů v překrásných interiérech. Ve dnech, kdy jsem byla v Rize, byla spuštěna také očekávaná výstava o japonském divadle Kabuki, a to v prostorách Art Museum Riga Bourse. Toto muzeum mě zaujalo nejvíc, zaměřuje se především na orientální umění z Asie, Indie a Indonésie. A jestli budete mít čas, běžte do Art Academy of Latvia, je to vysoká škola s nádherným interiérem. Já tam zabloudila náhodou.

Nad sochami možná budete občas kroutit hlavou.

V sobotu se v Rize pořádá obrovský trh, kde seženete ovoce a zeleninu, oblečení nebo tradiční pochutiny. Mě tam nic nezaujalo, ale hrozně ráda fotím zboží a lidi na trzích. V době, kdy jsem tam byla - koncem února - se tam taky pořádal tradiční východoslovanský festival Maslenica. Je to východní obdoba masopustu a typicky se během něj konzumují bliny (palačinky) na různé způsoby. Zaznemanala jsem bliny s lososem a krevetami, kaviárem a koprovou omáčkou, smaženým sýrem a brusinkami, ale i sladké varianty s nutellou nebo tvarohem s rozinkami. Jedná se o dost turisticky navštěvovanou akci, takže čekejte, že za talíř s lívanci dáte kolem 5-6 euro.

Festival Maslenica.

Vylidněné centrum Jurmaly se v létě zaplní turisty.

Pokud budete v Rize déle než dva dny, doporučuji navštívit lázeňské městečko Jurmala. Leží asi půl hodiny od Rigy a dostanete se tam jednoduše vlakem, spoje jezdí velmi často. Je to oblíbená destinace turistů i místních (a taky sovětských představitelů v době SSSR), a to hlavně v létě, protože se pyšní krásnou, několik kilometrů dlouhou pláží. Ale jestli sem pojedete v zimě jako já, můžete se projít na pláži a parádně si odpočinout, protože potkáte jen pár lidí. Stojí za to si projít i centrum města, které je stejně jako Riga plné honosných skvostů ve stylu art nouveau.

Sochy v Rize? Skvost!

Jeden z parků v Rize.

Podobných domů jsou v Jurmale desítky.