Jak nás změní koronavirus
Tento článek nebude o neutěšené situaci, v níž se v této době nacházíme. Chtěla bych se spíš zamyslet nad tím, co bude v době pokoronavirové. Nevím, jak dlouho to všechno potrvá, ale pro mnohé z nás, zejména pro ty narozené po roce 1989, se jedná o bezprecedentní situaci. Nejsme zvyklí na to být zavření doma - jsme zvyklí na to mít otevřené hranice, cestovat, kamkoliv chceme, vycházet, kdykoliv chceme, chodit do kaváren, hospod, barů, galerií, muzeí, scházet se s přáteli. Teď nám tato svoboda byla odepřena, abychom zamezili šíření smrtelného viru. Myslím si, že introvertní lidé nemají s tímhle režimem takovou potíž jako extroverti, ale dodržovat karanténu bychom měli všichni. Zvlášť, když se nejedná o karanténu jako takovou. Před vchodem nám nestojí policie jako v Itálii nebo Francii, aby kontrolovala, zda vycházíme s oprávněným důvodem. Máme možnost chodit do parků a přírody. Což ale neznamená, že by si tam měly dělat rodiny s dětmi hromadné pikniky.
Jak nás tedy koronavirus změní? Taková epidemie je pro lidstvo lekcí. Lekcí, že si nemůžeme dělat co chceme, že nejsme pány tvorstva a že planeta není naše hřiště.
1. Svoboda
Spousta z nás si uvědomí, že svoboda není samozřejmostí. Zejména mladí lidé. Slyšíme o tom často, o komunismu nám vypráví rodiče, díváme se na dobové filmy a vnímáme i situaci v jiných státech, kde lidé na svobodu nejsou zvyklí. Ale dokud to člověk nezažije na vlastní kůži, jsou všechny ty příběhy podobně abstraktní, jako bychom se dívali na Příběh služebnice. Zní to hrozně, je nám z toho špatně a mrazí nás z toho, ale nevnímáme to jako realitu, která by mohla přijít. Myslím si, že po zvládnutí pandemie si řada z nás bude vážit mnohem víc těch svobod, které má.
2. Klimatická odpovědnost
Tenhle bod je trochu specifický. Myslím si, že řada z nás omezí cestování, protože zatěžuje planetu. Ne, že by na to lidé neupozorňovali už předtím - a je hrozné, že nás k přijetí takového kroku musí donutit smrtelný virus. Ale ani nejradikálnější protest Extinction Rebellion by na lidi neměl takový efekt jako fakt, že vylidnění turisticky navštěvovaných měst životní prostředí viditelně zlepšuje. Voda v benátských kanálech je poprvé za několik desetiletí čistá a dokonce se v ní plavou ryby, protože ji nekřižují desítky gondol denně. Starousedlíci v Krumlově, v Praze či Barceloně najednou mají zpátky svoje historické centrum, po čemž volali už několik let, ale sami ho nemohou využívat. Domnívám se, že tahle doba je ten pravý čas na to zamyslet se, jak budeme turismus regulovat. Letenky, které jsou mnohdy levnější než cesta vlakem, jsou cestou do pekel. Turisty by měla regulovat i turistická města, jako již zmíněné Benátky nebo Praha. Nejdůležitější však je, aby si dopad turismu uvědomili lidé, kteří často cestují - a ne, ani já nejsem bez viny, ale snažím se využívat vlaková a autobusová spojení spíše než letadla. Koronavirus nám tímto uštědřil pořádnou facku a donutil nás cestování radikálně omezit, nebo spíš zastavit. A my tak vidíme, jaké výsledky to má.
3. Solidárnost
Po pandemii budeme přívětivější, laskavější, nápomocnější, solidárnější. Alespoň doufám. Solidárnost se staršími, s dětmi, s rodinou, s cizími i s celou společností je momentálně vidět na každém kroku, což je i do budoucna optimistické. Je krásné vidět, jak nás krize spojuje, ať už se jedná o hromadné šití roušek po celé republice a vznik tzv. rouškovníků, tedy stromů, kam lidé rozvěsili roušky pro ty, co ještě žádnou nemají. Vznikly organizace jako Život 90 a univerzity svoje studenty nabádají k dobrovolnické pomoci, která zahrnuje hlídání dětí nebo třeba vyřízení nákupů pro nejvíc ohrožené seniory. Je krásné vidět lidskost a dobrotu lidské povahy především v takových chvílích. Myslím si, že po konci toho všeho budeme mít otevřené oči - v tom smyslu, že se budeme dívat kolem sebe, nebudeme ignorovat okolí a budeme ohleduplnější. Ostatně, stačí se podívat i na asijské země, kde je zvykem nosit roušku nejen při pandemii, ale i pokud jste nachlazení. Je to projevem ohleduplnosti vůči ostatním. Možná proto se nemoc nerozšířila na Taiwanu ani v Japonsku, i když k tomu vzhledem k blízkosti Číny měla předpoklady.
4. Krizový plán
Tenhle bod možná nebude tak důležitý pro normálního člověka, i když mít doma zásoby na pár týdnů nikdy není na škodu (což neznamená vykoupit všechen toaletní papír a rýži v supermarketu). Spíš vláda snad do budoucna připravit lepší plán na dobu krize. Nejlépe takový, že až a pokud přijde podobná pandemie, nebudeme mít nouzi o roušky a dezinfekční gely. A především se snad naučí lépe komunikovat svá sdělení k občanům.
Jak nás tedy koronavirus změní? Taková epidemie je pro lidstvo lekcí. Lekcí, že si nemůžeme dělat co chceme, že nejsme pány tvorstva a že planeta není naše hřiště.
1. Svoboda
Spousta z nás si uvědomí, že svoboda není samozřejmostí. Zejména mladí lidé. Slyšíme o tom často, o komunismu nám vypráví rodiče, díváme se na dobové filmy a vnímáme i situaci v jiných státech, kde lidé na svobodu nejsou zvyklí. Ale dokud to člověk nezažije na vlastní kůži, jsou všechny ty příběhy podobně abstraktní, jako bychom se dívali na Příběh služebnice. Zní to hrozně, je nám z toho špatně a mrazí nás z toho, ale nevnímáme to jako realitu, která by mohla přijít. Myslím si, že po zvládnutí pandemie si řada z nás bude vážit mnohem víc těch svobod, které má.
2. Klimatická odpovědnost
Tenhle bod je trochu specifický. Myslím si, že řada z nás omezí cestování, protože zatěžuje planetu. Ne, že by na to lidé neupozorňovali už předtím - a je hrozné, že nás k přijetí takového kroku musí donutit smrtelný virus. Ale ani nejradikálnější protest Extinction Rebellion by na lidi neměl takový efekt jako fakt, že vylidnění turisticky navštěvovaných měst životní prostředí viditelně zlepšuje. Voda v benátských kanálech je poprvé za několik desetiletí čistá a dokonce se v ní plavou ryby, protože ji nekřižují desítky gondol denně. Starousedlíci v Krumlově, v Praze či Barceloně najednou mají zpátky svoje historické centrum, po čemž volali už několik let, ale sami ho nemohou využívat. Domnívám se, že tahle doba je ten pravý čas na to zamyslet se, jak budeme turismus regulovat. Letenky, které jsou mnohdy levnější než cesta vlakem, jsou cestou do pekel. Turisty by měla regulovat i turistická města, jako již zmíněné Benátky nebo Praha. Nejdůležitější však je, aby si dopad turismu uvědomili lidé, kteří často cestují - a ne, ani já nejsem bez viny, ale snažím se využívat vlaková a autobusová spojení spíše než letadla. Koronavirus nám tímto uštědřil pořádnou facku a donutil nás cestování radikálně omezit, nebo spíš zastavit. A my tak vidíme, jaké výsledky to má.
3. Solidárnost
Po pandemii budeme přívětivější, laskavější, nápomocnější, solidárnější. Alespoň doufám. Solidárnost se staršími, s dětmi, s rodinou, s cizími i s celou společností je momentálně vidět na každém kroku, což je i do budoucna optimistické. Je krásné vidět, jak nás krize spojuje, ať už se jedná o hromadné šití roušek po celé republice a vznik tzv. rouškovníků, tedy stromů, kam lidé rozvěsili roušky pro ty, co ještě žádnou nemají. Vznikly organizace jako Život 90 a univerzity svoje studenty nabádají k dobrovolnické pomoci, která zahrnuje hlídání dětí nebo třeba vyřízení nákupů pro nejvíc ohrožené seniory. Je krásné vidět lidskost a dobrotu lidské povahy především v takových chvílích. Myslím si, že po konci toho všeho budeme mít otevřené oči - v tom smyslu, že se budeme dívat kolem sebe, nebudeme ignorovat okolí a budeme ohleduplnější. Ostatně, stačí se podívat i na asijské země, kde je zvykem nosit roušku nejen při pandemii, ale i pokud jste nachlazení. Je to projevem ohleduplnosti vůči ostatním. Možná proto se nemoc nerozšířila na Taiwanu ani v Japonsku, i když k tomu vzhledem k blízkosti Číny měla předpoklady.
4. Krizový plán
Tenhle bod možná nebude tak důležitý pro normálního člověka, i když mít doma zásoby na pár týdnů nikdy není na škodu (což neznamená vykoupit všechen toaletní papír a rýži v supermarketu). Spíš vláda snad do budoucna připravit lepší plán na dobu krize. Nejlépe takový, že až a pokud přijde podobná pandemie, nebudeme mít nouzi o roušky a dezinfekční gely. A především se snad naučí lépe komunikovat svá sdělení k občanům.
Komentáře
Okomentovat