Vítr a proč mi připadá osvobozující

Evropu v nedávných dnech zasáhla vichřice Sabina a řítí se na nás další silný vítr, tentokrát se jménem Denis. Co stojí za těmito výkyvy počasí? Nejsem meteorolog, takže vám to nepovím, spíš se chci jen vypsat z toho, jak na mě silný vítr pocitově působí.
I když byla Sabina samozřejmě nebezpečná a zapříčinila spoustu spadlých střech, elektrických vedení, stromů a zpoždění v dopravě, taky pro mě byla zvláštně osvobozující. V tom smyslu, že ten silný vítr odvál alespoň na pár chvil, kdy jsem se procházela venku, moje starosti a problémy. Jen si to představte: kolem vás hučí vítr, vlají vám vlasy, jehličnany kolem se viditelně ohýbají a vy máte během pár minut vyčištěnou hlavu od denního nánosu nepříjemných myšlenek. A když jste doma, taky to má svoje kouzlo. Stejně jako je v zimě příjemné pozorovat padající vločky za oknem, zatímco čtete knížku a popíjíte čaj v teple obýváku, v tomto případě slyšíte neustávající meluzínu, která jako by vám zpívala ukolébavku na dobrou noc. A tak jsem se během těch pár dní větrných dní skvěle vyspala a odpočinula si.