Tlak
Kolik tlaku v životě cítíme?
Tlak udělat maturitu, vystudovat vysokou školu, najít si stabilní práci, vdát se či oženit, mít děti, umřít. Teda, na to poslední už většinou takový tlak není, pokud nemáte děti chtivé pozůstalostí. Člověk si řekne, že život je zkrátka takhle nalinkovaný a nepřemýšlí nad tím, že by to mohlo být i jinak, protože ho na stejný model připravila společnost,
Dokud nevybočíte, neuvědomujete si, že tu nějaký tlak je. Je to do určité míry přirozené, protože jsme vychováváni určitým způsobem a podepisuje se na nás spousta věcí, chování rodičů, učitelů, spolužáků, poselství, které nám předávají knihy, filmy a seriály. Ve společnosti jsou zakotveny určité sociální vzorce, které jsou postupně odbourávány, ale nejedná se o rychlý proces. Příkladem může být dědictví komunismu, které z naší společnosti nevymizelo ani po třiceti letech. Chování lidí je jím stále ovlivněno, i když máme parlamentní demokracii: najít skulinu a polepšit si na úkor někoho jiného, pokud to jde, vyhnout se placení daní a dokazovat lásku a přátelství dary a konzumním zbožím (ano, mám na mysli Vánoce).
Zkuste si představit, že byste rodičům v sedmnácti řekli, že odcházíte ze střední a že na maturitu kašlete. Co by udělali? Co by řekli vaši kamarádi? Nesnažím se tu takovou myšlenku propagovat, pochopitelně, že na trhu práce se bez maturity sotva uplatníte. Ale to, že nějaký cár papíru určuje lidskou hodnotu, je špatně. To, že já mám maturitu a ty ne, neznamená, že já jsem dobrý a ty špatný, nebo že já jsem chytrý a ty hloupý.
Z jiného soudku, zkuste říct vaší babičce, že nikdy nechcete mít děti. Že vaší prací je natáčení videí na YouTube. Že jste gay nebo lesba. Zkostnatělých názorů je naštěstí v dnešní otevřené době méně než dříve, ale nevymizely. Starší generace je příkladem, i když to mnohdy nemyslí špatně. Počítač je braný jako zábava, vydělávat se přes něj nedá a kdo u něj sedí, je lenoch a měl by hezky rychle mazat do pořádné práce. Za normální práci se totiž považuje stabilní zaměstnání ve vyhřáté kanceláři, kde sedíte od 9 do 5 a zahazujete svůj potenciál jen proto, že je to pohodlné a neriskujete. Dnešní doba risku přeje. Proto taky existuje spousta odvážných lidí, která popadla příležitost za pačesy a vybočila z řady navzdory zdviženým obočím lidí v jejich okolí.
Ačkoliv v dnešní době se o LGBTQ+ komunitě mluví stále více, zdaleka nejsme tam, kde bychom měli být. Do kýženého bodu akceptace se dostaneme tehdy, až homosexuál nebude mít potřebu coming outu, protože homosexualita bude brána jako normální. V tom bodě ještě nejsme. Budeme tam, až spojení "jsem gay" bude znít stejně absurdně jako oznamovat v dnešní době, že "jsem hetero".
Tlak na nás působí ze všech stran, momentálně například předvánočním šílenstvím a potřebou lidí kupovat si navzájem dárky (nebo spíš krámy). A to jsou Češi z většiny ateisti, pro které Vánoce nic jiného než ódu na konzum neznamenají. Žijeme v 21. století, ale troufám si říct, že sedmnáctiletý homosexuál bez maturity, který si vydělává pranky na YouTube a bojkotuje kupování vánočních dárků to bude mít v životě hodně těžké.
Tlak udělat maturitu, vystudovat vysokou školu, najít si stabilní práci, vdát se či oženit, mít děti, umřít. Teda, na to poslední už většinou takový tlak není, pokud nemáte děti chtivé pozůstalostí. Člověk si řekne, že život je zkrátka takhle nalinkovaný a nepřemýšlí nad tím, že by to mohlo být i jinak, protože ho na stejný model připravila společnost,
Dokud nevybočíte, neuvědomujete si, že tu nějaký tlak je. Je to do určité míry přirozené, protože jsme vychováváni určitým způsobem a podepisuje se na nás spousta věcí, chování rodičů, učitelů, spolužáků, poselství, které nám předávají knihy, filmy a seriály. Ve společnosti jsou zakotveny určité sociální vzorce, které jsou postupně odbourávány, ale nejedná se o rychlý proces. Příkladem může být dědictví komunismu, které z naší společnosti nevymizelo ani po třiceti letech. Chování lidí je jím stále ovlivněno, i když máme parlamentní demokracii: najít skulinu a polepšit si na úkor někoho jiného, pokud to jde, vyhnout se placení daní a dokazovat lásku a přátelství dary a konzumním zbožím (ano, mám na mysli Vánoce).
Zkuste si představit, že byste rodičům v sedmnácti řekli, že odcházíte ze střední a že na maturitu kašlete. Co by udělali? Co by řekli vaši kamarádi? Nesnažím se tu takovou myšlenku propagovat, pochopitelně, že na trhu práce se bez maturity sotva uplatníte. Ale to, že nějaký cár papíru určuje lidskou hodnotu, je špatně. To, že já mám maturitu a ty ne, neznamená, že já jsem dobrý a ty špatný, nebo že já jsem chytrý a ty hloupý.
Z jiného soudku, zkuste říct vaší babičce, že nikdy nechcete mít děti. Že vaší prací je natáčení videí na YouTube. Že jste gay nebo lesba. Zkostnatělých názorů je naštěstí v dnešní otevřené době méně než dříve, ale nevymizely. Starší generace je příkladem, i když to mnohdy nemyslí špatně. Počítač je braný jako zábava, vydělávat se přes něj nedá a kdo u něj sedí, je lenoch a měl by hezky rychle mazat do pořádné práce. Za normální práci se totiž považuje stabilní zaměstnání ve vyhřáté kanceláři, kde sedíte od 9 do 5 a zahazujete svůj potenciál jen proto, že je to pohodlné a neriskujete. Dnešní doba risku přeje. Proto taky existuje spousta odvážných lidí, která popadla příležitost za pačesy a vybočila z řady navzdory zdviženým obočím lidí v jejich okolí.
Ačkoliv v dnešní době se o LGBTQ+ komunitě mluví stále více, zdaleka nejsme tam, kde bychom měli být. Do kýženého bodu akceptace se dostaneme tehdy, až homosexuál nebude mít potřebu coming outu, protože homosexualita bude brána jako normální. V tom bodě ještě nejsme. Budeme tam, až spojení "jsem gay" bude znít stejně absurdně jako oznamovat v dnešní době, že "jsem hetero".
Tlak na nás působí ze všech stran, momentálně například předvánočním šílenstvím a potřebou lidí kupovat si navzájem dárky (nebo spíš krámy). A to jsou Češi z většiny ateisti, pro které Vánoce nic jiného než ódu na konzum neznamenají. Žijeme v 21. století, ale troufám si říct, že sedmnáctiletý homosexuál bez maturity, který si vydělává pranky na YouTube a bojkotuje kupování vánočních dárků to bude mít v životě hodně těžké.
Komentáře
Okomentovat