Krása v dnešní společnosti

Pamatujete si na vaši spolužačku ze školy, tu, která měla vždycky krásné dlouhé vlasy, byla hubená, oblíbená a všichni ji záviděli? Asi každý měl nebo má ve svém okolí podobnou osobu, kterou měli všichni rádi a která ve vašich dětských vzpomínkách musela zákonitě vést dokonalý život. Protože krásnější lidé to mají v životě jednodušší, což je mantra, kterou nám společnost vštěpuje.

Já v tomhle příspěvku nechci psát o tom, jak je instagramová krása falešná a jak se za ní všichni honí, protože si myslí, že se krásní lidé mají lépe. Protože se domnívám, že mnohem lépe jsou na tom lidé, kteří vyhlížejí průměrně. Ano, můžeme se ujišťovat v tom, že krása je subjektivní. Jenže ona je především objektivní, protože symetrický obličej si prostě nevyčarujete. Ve společnosti tak panuje určitá představa, že krásní lidé dostávají všechno bez úsilí a zdarma, anebo pro svůj úspěch nepracují tak tvrdě jako lidé, kteří tolik krásy do vínku nepobrali. Mnohem snáze to jde ukázat na příkladu žen, i když netvrdím, že se s podobným problémem nesetkávají i muži. 

Vemte si například výběrové řízení, ve kterém proti sobě krásná žena a průměrně vyhlížející žena - předpokládejme, že mají obě stejné pracovní zkušenosti a jsou i v ostatních oblastech na podobné úrovni. Vyberou-li na pozici tu krásnou, spousta lidí řekne, že se na pozici dostala jen kvůli své kráse. A není nic horšího než být odsuzovaný a nedoceňovaný na základě svého vzhledu. Průměrně vyhlížející lidé mají mnohem větší šanci dokázat své schopnosti a mají také mnohem větší šanci uspět, protože jejich vzhled do oblastí, kam vůbec nepatří, nikdo zatahovat nebude. Vyhnou se závisti, obtěžování i předsudkům. Netvrdím, že neexistuje případ, kde by krása ve výběrovém řízení opravdu někoho zvýhodnila: v takovém případě je to ale problém daného personalisty, nikoliv oné krásné osoby. Proč by měli být krásní lidé trestáni či vyzdvihováni kvůli své kráse? Jedná se o věc, kterou člověk zpravidla nijak neovlivní, pokud tedy nebereme v potaz make-up či plastické operace.

To mě dostává k tomu, že abychom tady to nemocné uvažování o kráse vymýtili, musíme začít už u dětí. Proč jim říkáme "ty jsi ale krásná holčička, ty jsi ale hezký chlapeček?" Děti za svůj vzhled nemohou, nejedná se o něco, za co bychom je měli chválit. Protože Anička si všimne, že paní učitelka pochválila Helenku, ale ne ji. A Helenka si všimne, že Aničku nikdo nepochválil, ale že ji někdo chválí stále. A tady vznikají první komplexy, které si pak spousta dětí nese až do dospělosti.

V české společnosti diskriminace žen ještě zdaleka není zažehnána a proto bychom měli věnovat větší pozornost tomu, co vidíme kolem sebe. Proč mají ženy pořád menší plat než muži? Proč je považováno za takový problém, když se chce někdo zbavit zastaralé a diskriminační koncovky -ová? Žena přece není nějaká trofej. Vyvarujme se proto narážek na vzhled a všímejme si zásluh, nikoliv krásy.