Zpátky doma. A... nadlouho

 Jsem zpátky doma v Česku.

Na jednu stranu je to pozitivní. Můžu být se svou rodinou a s domácími mazlíčky. Když už lockdown, tak s někým, koho máte rádi, že. I když ponorku budete mít časem tak jako tak.

Ve Švédsku bych byla zavřená sama ve velkém bytě. A jo, tam to sice není opravdový lockdown jako tady, ale jako by byl. 

Nicméně mi Švédsko hodně chybí. Především fyzická aktivita, běh. Ne, že by se v Česku nedalo běhat, ale tam, kde bydlím, je to docela složité a moc si u toho člověk neodpočine. Mám ráda běhání v klidném parku a ne kličkování mezi auty a běh do kopce. Snažím se cvičit doma, ale není to to samé. 

Proto jsem taky 90% času naštvaná.

A taky vůbec nemám náladu na nic. Ani odpovídat na zprávy.