Chvilka poezie

Hrozivé blesky a bouře hněvu

tříštící se vlny a ozvěny řevu

tak to teď v duši mé vypadá

zda to kdy pomine, toť záhada.

Pocity viny v útrobách těla

víc než kdy přestat cítit jsem chtěla

však přece málo a ne dost

zbavila jsem se kosti

vraťte mi mou kost.

Jako pták je teď volná má kost,

a já spíš než radost cítím psí zlost

ego a sobectví převládá ve mně

mám z toho strach a cítím se temně.

Za vinou se však tyčí křivdy stín

a na mě padá smutný splín

z toho, že konec je vždycky stejný.